úvodní strana » webové stránky Pískovny na cvičišti

Dnes, v pátek 13. března, jsme v rámci EkO měli přednášku na toto téma dotýkající se z větší části "naší" Pískovny na cvičišti. Na tomto příkladu jsme se pokusili vysvětlit, jak a proč na tuto "nehezkou" krajinu nahlíží veřejnost jinak než ochranáři, proč se pískovna před zásahy v roce 2006 líbila veřejnosti více než dnes, čím je toto vše způsobené a jak najít cestu, jenž by byla přijatelná pro obě strany.

Důležitý pojem je zde biodiverzita, neboli různorodost přírodního prostředí a s tím spojená různorodost organizmů na těchto územích žijících. Neboť, chceme-li chránit určitou skupinu organizmů, musíme jim vytvořit takové podmínky, byť uměle, jaké se v přirozeně přírodní krajině ztrácí (a proto jsou tedy tyto organizmy ohrožené). Zde je důležité rozhodnout se, co se má chránit, případně zachránit a tomu pak vytvářet nejlepší podmínky. Samozřejmě ať uděláte, co uděláte (a to neplatí jen v ekologii), nikdy se nezavděčíte každému. Ne vždy totiž je "přírodnější krásná krajina" přínosná pro druh, jenž potřebuje narušenou krajinu, jako je tomu u pískoven. Občas na to stejně někdo doplatí.

Jeden z organizmů, kterým pískovny vyhovují, je břehule říční (Riparia riparia), o které se můžete dozvědět více zde. Hlavním problémem její existence zůstává otázka: Kde mají tito krásní ptáci žít, když člověk zmelioroval a narovnal vodní toky? Zde dříve voda po jarních táních strhávala každoročně a "automaticky" svahy břehů, kde se tvořily stěny pro břehule. Proto se břehule v minulých letech nastěhovaly do pískoven, kde jsou tyto životní podmínky suplovány uměle, nepřirozeně těžbou písku. Toto je tedy nejspíš nejlepší řešení, jak zastavit ubývání břehulí minimálně v rámci našeho státu.

Stejně tak bychom mohli mluvit o prospěšnosti pískovny pro obojživelníky. Člověk jim v průběhu let "sebral přirozená prostředí a nyní, aby je zachránil od vymření, je musí znovu obnovovat." S tím souvisí okřídlená fráze, že "Vztah člověka a přírody by měl být především vyvážený". Zničíme-li někde něco, jinde to musíme zase nahradit. Jinak hrozí porušení kdejakého řetězce v přírodě a další následky se mohou táhnout dlouhodobě s člověkem jako stín dalších několik (i desítek) let, ne-li déle.

Závěrem bychom mohli zkonstatovat, že je třeba dbát na to, aby se chránila celá nika určitého organizmu a jeho ekologické vztahy v přírodě, ne jen druh samotný. V praxi to vypadá tak, že například pro břehule je důležité zajistit potravu (hmyz žijící v upravených tůních), minimalizovat jejich predaci (ostříži, kunami a podobnými břehulelovícími živočichy) nebo umožnit břehulím vhodně a úspěšně se rozmnožovat.

Na reprízu přednášky se můžete přijít podívat ještě v pondělí 6. hodinu (12:40) do učebny chemie na GVN.